Nová aukce pujček

Půjčit si za dobrých podmínek peníze nebo je naopak výhodně investovat není zvlášť v době krize jednoduché. Byla to však právě ekonomická recese, která stála za rozmachem P2P (peer-to-peer) půjček, tedy přímých půjček mezi lidmi. S nápadem přišla britská společnost Zopa, která v roce 2005 začala provozovat server s internetovými aukcemi půjček. O rok později ji ve Spojených státech následovala firma Prosper. Zatímco v roce 2005 se přes P2P platformy zprostředkovaly úvěry v hodnotě 118 milionů dolarů, s příchodem dluhové krize a s nárůstem podobných projektů se celková suma víc než zdesetinásobila. V loňském roce pak podle některých statistik půjčky na P2P serverech atakovaly hranici šest miliard dolarů.

Jako vždy: vyšší zisky, vyšší rizika

Proč jsou P2P půjčky pro potenciální dlužníky a věřitele atraktivní? Jejich poselství totiž zní: „Vynechte banky a úvěrové společnosti a půjčujte si mezi sebou. Bude to pro vás výhodnější.“ Dlužníci, kterým banka nepůjčí (nebo jen nevýhodně) a kterým nahánějí strach vysoké úroky úvěrových firem, mají šanci, že na půjčku s přijatelnými podmínkami dosáhnou díky internetové aukci. Věřitelům se naopak nabízí zajímavá možnost, že se jejich finančních prostředky zhodnotí víc, než kdyby ležely na termínovaném vkladu či spořicím účtu.

Vyšší zisky a výhodnější podmínky ale přirozeně přinášejí také větší rizika. „Největším rizikem podobných projektů je finanční negramotnost na obou stranách. Věřitelé nemusí mít jasno v tom, jak rizikové investice podstupují, a dlužníci naopak mohou mít pocit, že si mohou dovolit více než k bankám a drsným nebankovním subjektům. Řešením by samozřejmě bylo mít stejně tvrdé sankce jako některé nebankovní subjekty, agresivní přístup k vymáhání by ale mohl některé investory odradit,“ říká ekonom Tomáš Prouza. Jeho slova potvrzuje i advokát Rostislav Kovář z Právní poradny věřitele: „Kvůli finanční negramotnosti si lidé velmi často neuvědomí, že bankovní či jiné poplatky mohou hrát v celkové částce jen malou roli a nemají být rozhodujícím vodítkem pro výběr subjektu, u kterého si půjčují peníze. Budoucí dlužník si někdy ani neumí vypočítat úrok a často ho dobrovolně nabízí tak vysoký, že jinde by jej půjčené peníze mohly vyjít mnohem levněji.“ Dalším problematickým bodem může být to, že zajištění půjčky probíhá přes bianco směnku, ve které není vyplněná směnečná suma a datum splatnosti. Společně s ní se však uzavírá Dohoda o vyplňovacím směnečném právu, která vymezuje, v jakých případech je majitel směnky oprávněn bianco směnku vyplnit.

P2P půjčky v České republice

Zajímavý nápad s P2P půjčkami prostřednictvím internetových aukcí se pomalu rozšiřuje i v České republice. Zatímco server Bankerat funguje již od loňského prosince, konkurenční projekt Finx je ještě v plenkách, běží teprve měsíc a půl. Bankeratu se již podařilo zprostředkovat 459 úvěrů v celkové hodnotě přesahující částku 27 milionů korun. „První rok hodnotím velmi pozitivně. Podařilo se nám zprovoznit něco, co do té doby na českém trhu chybělo. Příjemně mě překvapil velký zájem věřitelů,“ prozrazuje výkonný ředitel Bankeratu Roman Kakos. Finx zatím na první sjednaný úvěr čeká. „Získáváme cenná provozní a marketingová data z prvního měsíce reálného provozu, která využíváme k rozhodování o dalším směřování. Počet věřitelů je zatím nízký, takže se aukce neuzavírají,“ hodnotí začátky Finxu jeho provozovatel Jiří Jirka.

Obě půjčkové P2P platformy se však neliší jen délkou fungování a počtem uskutečněných aukcí. Bankerat se víc přizpůsobil českému prostředí, takže se většinou o jeden úvěr „dělí“ méně věřitelů, než je běžné u P2P půjček v zahraničí. Šanci dostávají i „méně věrohodní“ dlužníci. O půjčku na Bankeratu tak mohou žádat i ti, kteří figurují v registrech dlužníků nebo nemají pravidelný příjem. Tito dlužníci ale zase věřitelům nabízejí vysoký úrok. To, jestli je dlužník majitelem nemovitosti, zda doloží své příjmy či poskytne výpisy z bankovního a nebankovního registru dlužníků, na Bankeratu rozhoduje o tom, kolik si může půjčit, na jak dlouhou dobu a s jakým úrokem. „Pokud dlužník doloží ověřitelný příjem a výpis z bankovního a nebankovního registru dlužníků, má nárok na úvěr typu A. To znamená, že může v aukci zadat částku do 400 tisíc Kč, splatnost až do čtyř roků a roční úrok od 14 procent. Pokud však není schopen (nebo ochoten) doložit měsíční příjem a výpisy z registrů dlužníků, potom může zadat do aukce maximální částku 15 tisíc Kč, roční úrok minimálně 68 procent a maximální splatnost 18 měsíců,“ vysvětluje Roman Kakos.

Finx naopak vylučuje všechny ty, kteří by podle něj mohli mít při splácení výraznější problémy. Jde o osoby starší 65 let, zaměstnance ve výpovědní lhůtě, účastníky insolvenčního nebo exekučního řízení či ty, jejichž měsíční čistý příjem nepřesahuje deset tisíc korun. Až pokud projde zájemce o úvěr tímto sítem, je podle dalších údajů o majetku, příjmech a výdajích zařazen do ratingové skupiny, jež mu určuje minimální a maximální úrokovou sazbu. V tom, kolik si může půjčit a jak dlouho bude dluh splácet, však není omezen. Potenciální věřitelé jsou na serveru Finx nabádáni k větší diverzifikaci svých investic mezi jednotlivými úvěry, což se shoduje s běžnou praxí na zahraničních P2P platformách. Otázkou však zůstává, zda se na českém trhu najde dostatek klientů, kterým bude tento model vyhovovat. „Abychom podpořili náběh trhu, zaměříme se na získání větších individuálních nebo institucionálních věřitelů, ke kterým se postupem času začnou přidávat drobní věřitelé,“ plánuje Jiří Jirka ze serveru Finx.

Přestože oba servery doporučují svým klientům pravidelné investice, které sníží případná rizika ztrát z úvěrů, které dlužníci přestanou platit, ani tento bod fungování P2P půjček není tak bezproblémový. „Je otázkou, zda ze strany častějších poskytovatelů úvěrů nejde o soustavnou činnost, tedy podnikání v oblasti spotřebitelského úvěru. V takovém případě by museli být držiteli živnostenského oprávnění, registrováni a půjčky by spadaly pod režim zákona o spotřebitelském úvěru,“ upozorňuje Jan Matoušek, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace. „V předchozím období byla provedena jedna kontrola, při níž nebylo zjištěno porušení obecně závazných právních předpisů,“ odpovídá ale na dotaz serveru Peníze.cz Miloslava Fléglová, tisková mluvčí České obchodní inspekce, tedy subjektu, který má na starost mimo jiné i dohled nad dodržováním zákona o spotřebitelském úvěru. Zástupci České bankovní asociace rovněž upozorňují na vysoké úroky u některých půjček. „V určitých případech by mohlo docházet k jevu, který se obecně nazývá lichvou. I kvůli tomu podporujeme přísnou regulaci všech poskytovatelů nebankovních půjček,“ uzavírá Jan Matoušek.

Jak se „vymáhají“ peníze od neplatičů?

Nasnadě je také otázka, co se stane, když dlužník přestane úvěr splácet. Pokud k datu splatnosti neuhradí svou měsíční splátku, administrátor ho kontaktuje a urguje platbu. „Jestliže se tak nestane ani v následujících 30 dnech, smlouva je automaticky zesplatněna a začíná vymáhání. To znamená, že dlužníka kontaktuje pracovník vymáhací firmy u něho doma či v zaměstnání a podepíše s ním exekutorský zápis s novým splátkovým kalendářem. Pokud dlužník tuto možnost odmítne, nebo nedojde k podpisu do určitého časového rámce, podává námi zmocněná firma návrh k soudu na směnečný platební rozkaz, po jehož vydání následuje exekuce,“ vysvětluje Roman Kakos.

Celkový podíl nesplácených úvěrů se u serveru Bankerat pohybuje kolem 23 procent. Podíl nesplácených půjček se přirozeně liší podle typu úvěru. U půjčky se zástavou nemovitosti Bankerat neeviduje žádné „neplatiče“. U půjček typu D (nedokládá se měsíční příjem ani výpisy z registrů dlužníků) je podíl nesplácených úvěrů okolo 37 procent. „Úroková sazba u úvěrů se zástavou nemovitosti se pohybuje okolo 13–18 procent, zatímco u úvěrů, kde není potřeba dokládat měsíční příjem a výpisy z registrů, je úroková sazba 70–90 procent,“ dodávají zástupci Bankeratu. „Věřitel vždy musí sám posoudit riziko a zhodnotit, zda mu vidina získaných úroků stojí za určitou míru riskování. Přestože k zajištění svého vkladu má poměrně širokou škálu nástrojů, není vyloučené, že o své peníze přijde. Proto je vhodné pečlivě vybírat mezi potenciálními dlužníky ty, kteří mají nějaký majetek, kterým by mohli ručit, a především si vše několikrát ověřit, než se do podobného podnikání pustí,“ radí Rostislav Kovář z Právní poradny věřitele.

Rizika bianco směnky

Spotřebitel.net

Jak se na nový úvěrový hit dívají společnosti, které si vytknuly za cíl chránit spotřebitele před nefér jednáním?

Právník Ondřej Daněk, který spolupracuje se sdružením Spotřebitel.net, samotnou ideu tohoto podnikání vítá, avšak s dosavadními výsledky, zdá se, nemůže být spokojen: „Naše sdružení varuje lidi před půjčkami na nesmysly, před unáhlenými půjčkami, před půjčkami s vysokým úrokem, před půjčkami, kde jsou vysoké sankční poplatky a smluvní pokuty za opoždění se splátkou. Je-li zde pokus o minimalizaci poplatků a stlačení úroků, vítáme to. Vidím-li však na hlavní stránce, že si někdo půjčil 80 000 Kč za úrok 50 procent ročně, je to podle mého názoru lichva.“

Společným jmenovatelem věřitelských jistot a dlužníkova rizika je – bianco směnka. „Riziko, které hrozí spotřebiteli, jestliže si půjčí a podepíše bianco směnku, je obrovské,“ říká Ondřej Daněk. Pokud totiž podepíšete prázdnou směnku, soud později nebude zkoumat, jestli částka, kterou do ní její držitel dopsal, odpovídá realitě, dohodám a podobně. Prostě vydává platební rozkaz. Na podání odporu běží lhůta 15 dnů od doručení, nebo je žalovaný povinen v této době danou částku plně uhradit. Roman Kakos ze serveru Bankerat.cz ale upozorňuje, že ke každé bianko směnce se uzavírá směnečný protokol neboli Dohoda o vyplňovacím směnečném právu, která přesně vymezuje, za jakých okolností bude směnka v budoucnu vyplněná. "Pokud dlužník podepíše bianco směnku bez tohoto protokolu, jedná se samozřejmě o podvod ze strany poskytovatele úvěru a toho by se měli všichni dlužníci vyvarovat. U nás je tento protokol neoddělitelnou součástí úvěrové smlouvy," vysvětluje Roman Kakos.


HTML:

BBCode:
Nová aukce pujček